Epitaf krále Artuše
Jiří Tammer
Klečí rytíř v poli sám,
svým myšlenkám je odevzdán.
Slunce končí svojí pouť,
širý obzor chystá se obejmout paprsky svými teplými,
jež po zbroji královské zlehka klouzají,
po zasmušilé tváři něžně stékají...
Oči z modré ocele bloudí krajem zastřeně,
ruce svírají ten meč co pamatuje lecjakou již řež,
symbol v pravdě posvátný,
z kouzel mocných zkovaný,
jež v každé bitvě vítězí a trestá každé příkoří.
Mocná rytířova pěst svírá tuto zbraň co Excaliburem zvána jest.
Klečí rytíř v poli sám,
na poslední bitvu přichystán.
V očích se mu zrcadlí pablesky vodní hladiny,
v jezero to rozlehlé má pohřbít roky překrásné.
Ač zmítá jeho hrudí žal, poslední sbohem slávě dal,
k nápřahu se odhodlal.
Letmý okamžik ve vzduchu září jen,
než dozní z hrudě krále sten,
upadá v jezero hluboké,
do části světa odlehlé.
Byť bitva byla vítězná,
ten kdo byl tu vladařem,
z pole odchází poražen.
Vytí vlků se již s tichem noci proplétá
když král Artuš k věčnému spánku uléhá.
Tak odchází Avalonu král,
jenž našel už svůj svatý grál.
Tento epitaf jsem složil ku příležitosti skončení s hraním internetové hry Red Dragon (www.rd2.cz), kterou jsem hrál celých 8 let, každý den. Představoval jsem v ní Artuše, krále a imperátora Avalonu.
Publikováno dne 20.11.2009.
