Epitaf krále Artuše

Jiří Tammer

Klečí rytíř v poli sám, 
svým myšlenkám je odevzdán. 
Slunce končí svojí pouť, 
širý obzor chystá se obejmout paprsky svými teplými, 
jež po zbroji královské zlehka klouzají, 
po zasmušilé tváři něžně stékají... 

Oči z modré ocele bloudí krajem zastřeně, 
ruce svírají ten meč co pamatuje lecjakou již řež, 
symbol v pravdě posvátný, 
z kouzel mocných zkovaný, 
jež v každé bitvě vítězí a trestá každé příkoří. 
Mocná rytířova pěst svírá tuto zbraň co Excaliburem zvána jest. 

Klečí rytíř v poli sám, 
na poslední bitvu přichystán. 
V očích se mu zrcadlí pablesky vodní hladiny, 
v jezero to rozlehlé má pohřbít roky překrásné. 
Ač zmítá jeho hrudí žal, poslední sbohem slávě dal, 
k nápřahu se odhodlal. 

Letmý okamžik ve vzduchu září jen, 
než dozní z hrudě krále sten, 
upadá v jezero hluboké, 
do části světa odlehlé. 
Byť bitva byla vítězná, 
ten kdo byl tu vladařem, 
z pole odchází poražen. 

Vytí vlků se již s tichem noci proplétá 
když král Artuš k věčnému spánku uléhá. 
Tak odchází Avalonu král, 
jenž našel už svůj svatý grál.

Tento epitaf jsem složil ku příležitosti skončení s hraním internetové hry Red Dragon (www.rd2.cz), kterou jsem hrál celých 8 let, každý den. Představoval jsem v ní Artuše, krále a imperátora Avalonu.

Publikováno dne 20.11.2009.

Líbil se vám Epitaf krále Artuše?

  1. Ano, líbil. 71
  2. Ne, nelíbil. 46